Ivančena - 70 let ve vzpomínkách a obrazech
Kód: 1679Kniha podává souborné svědectví o tom, jak se myšlenka mohyly na Ivančeně zrodila, jakým časům musela vzdorovat, a jaké byly osudy lidí, kteří se v různých dobách a za různých okolností dotkli její historie. Jde vlastně o jakousi skládanku, pestrý souhrn výpovědí, příběhů a vyprávění.
Ivančena byla budována generacemi skautů a trampů na památku pěti ostravským skautům popraveným na sklonku války nacisty. Tato nová kniha doplňuje a rozkrývá další tajemství, které vypráví o příbězích kamenné mohyly na úbočí Lysé hory v Beskydech. Již existující texty jsou tu doplňovány obrazovým materiálem, autoři se snaží vyvrátit a osvětlit některé přetrvávající mýty a ukázat světu množství uměleckých děl, které se k Ivančeně vztahují. Během několika let nashromáždili, prostudovali a digitalizovali tisíce fotografií, obrázků a dokumentů. Pátrání v archivech, rozhovory s pamětníky, hledání odpovědí na staré otázky přináší řadu otázek, nová neprozkoumaná místa a další ne zcela objasněné kapitoly historie této památky.
-----------------------------------------------
Milovati vlast svou… Slibovali skauti a skautky první republiky, kterých bylo na 60 000. Junáctví, jak se české podobě anglického scoutingu říkalo, vzniklo nedlouho před počátkem 1. světové války. Do vínku si dalo posílit národní charakter a obrodit společnost skrze (sebe)výchovu chlapců a dívek. Jako prostředky zvolilo pobyt v přírodě a v malé partě, rozvoj samostatnosti, praktické činnosti či soběstačnosti. Se vznikem republiky mohl Junák své ideje naplno rozvinout. A. B. Svojsík, jeho zakladatel, už v roce 1919 spojil oddílový program s brannou výchovou, která postupně nabývala na významu až do osudového roku 1938. I díky ní byli skauti připraveni, což dokázali hned v počátcích - charitativní pomocí po záboru Sudet.
O několik měsíců později začali nacisté utahovat šrouby a zatkli několik vůdčích představitelů. V létě 1940 zakázali již probíhající tábory a část z nich rozehnali. Konec Junáka byl zpečetěn 28. října téhož roku, kdy došlo k definitivnímu zákazu. Oddíly se rozpustily či přešly do ilegality a znovu se začaly obnovovat po roce 1943. Činnost se tehdy nově dala pololegalizovat pod hlavičkou Klubu českých turistů. I proto se tolik z nich zúčastnilo květnového povstání a ihned po konci války obnovy republiky. Mnoho skautů a skautek se také přímo zapojilo do podzemní činnosti. Často přes své již dospělé, starší bratry a sestry pracující v odbojových skupinách. Známe dnes ty větší příběhy, kterými byla např. Zpravodajská brigáda či Odboj slezských junáků, ale mnoho malých činů překryl čas. Nikdo nespočítá třeba drobnou pomoc židovským kamarádům nebo vězňům v transportech. Více než 700 skautů a skautek, o kterých víme, přišlo v průběhu války o život, mezi nimi i hrdinové, o nichž pojednává tato kniha.
Po porážce nacismu se stali vzorem pro další generace. Stavěli se jim pomníky ve městech i v přírodě, jejich jména nesly názvy oddílů či středisek. Mohyla na Ivančeně s e stala výjimečným symbolem této úcty a zároveň v ní vyrostl i symbol skautingu, který se u nás nikdy nenechal zašlapat a pokořit. I když třikrát zakázán nacisty a komunisty vždy znovu se dokázal obnovit. Zdola, díky nadšeným jednotlivcům, jež věřili jeho hodnotám a tradici. Bez silné podpory zvenčí, díky soběstačnosti a sounáležitosti. Stejně jako mohyla na Ivančeně.
Roman Šantora – Bobo, Skautský institut, vedoucí archivu Junáka
| Váha | 800 g |
